OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ovládne-li vás melancholie, splín či letargie, šedý závoj zakryje váš úsměv, pochybnosti o sobě samém vás všude provázejí a začnete hledat útěchu a snad i naději ve svém vlastním nitru. Cítíte osamělost, strach z prázdnoty a hledání smyslu vlastní existence se stává prokletím. A když láska v srdci vzplane a přesto se na mysl derou pochybnosti o vlastních citech, pak nalezení vnitřní harmonie může být osvobozujícím pocitem. Život ve snech je krásný, ale jak dlouho se tak dá žít? S novou nadějí přichází i nové zklamání, snažíte se vymanit ze svého stereotypu, ale stále se tam vracíte. Po každém létě přijde podzim a po i sebekrásnější noci svítání. Každé okouzlení provází i nechtěné vystřízlivění. Nepřipomíná snad život spirálu?
Italští romantici Lacuna Coil (v překladu prázdná spirála) svou hudbou vykreslují právě ty pocity, které jsem se vám v úvodu pokusil nastínit. Skupina debutovala v roce 1997 a o dva roky později si vydobyla zájem veřejnosti albem In a Reverie (ve snění). Pomalé, či ve středně rychlém tempu se nesoucí písně, pěkně vykreslující atmosféru a tématiku textů. A samozřejmě dvojice zpěváků, mužský a ženský hlas (můj názor na Cristinin zpěv se pohybuje někde mezi kvalitní zpěvačkou a uječenou Italkou, ikdyž za ty léta se již dost vypracovala). Melodická, oddechová hudba, moc příjemná na poslech. V následujících albech se od stylu příliš nevzdálili a nejinak je tomu i na jejich novém albu Comalies. Na nové desce přináší třináct nenáročných písní s tradiční tématikou, nicméně je to deska vydařená a určitě stojí za to si jí trochu přiblížit.
Inu, jednotlivé skladby příliš rozebírat nebudu, protože jsou všechny takříkajíc na jedno brdo. Už první píseň, Swamped, se nese v neveselé tónině a tento trend zůstává až do konce (což je jen dobře). Další den přináší jen další mrzuté probuzení, vášeň i hanba předešlé noci je pryč. Tato úvodní, pomalejší skladba však za zmínku stojí, Andrea Ferro zde svým procítěným projevem dává jasně najevo, že není jen Cristinin nevýrazný doprovod a tak tomu je i ve většině dalších písní. Dvojka je melodičtější, převážně v doprovodu kláves a má dost chytlavý refrén. Pomalá, šestá skladba Aeon je jen předehrou a pomalu přechází v asi nejvydařenější skladbu celé desky, Tight Rope. Povedenou atmosféru zde tvoří vzdálené ženské chorály na pozadí pro Lacunu až nezvykle hutného zvuku kytar a Cristinin čistý hlas v melodickém i textově zajímavém refrénu této písni dodává onu nadprůměrnost nad zbytkem alba. V předposlední skladbě, Angel´s Punishment, se Angelo pouští i do tvrdších, až deatových, hlasových poloh, ale to je na tomto albu jen výkřik do tmy. Pomalá, houpavá Comalies, která má většinu textu v italštině, zakončuje album a ponechává mě uprostřed rozporuplných pocitů.
Na jednu stranu je Comalies velmi povedené album, melodické, harmonické, po instrumentální stránce nepochybně vydařené , ale na druhou stranu nic, co by jsme už neslyšeli. Psychologicky laděné texty, opírající se o běžnější témata a problémy lidských vztahů, skvěle sladěné s rytmem i melodií hudby. A tak ač celkový dojem z desky je dost pozitivní a ty, kterým se líbili dřívější alba, Comalies nezklame, je to stále ta samá písnička. Odpočinková hudba, která se moc pěkně poslouchá. Jen se stále nemůžu zbavit jednoho dojmu. Nepodobá se tvorba Lacuny Coil tak trochu spirále ?
Celkový dojem z desky je dost pozitivní a ty, kterým se líbili dřívější alba, Comalies nezklame, je to stále ta samá písnička. Odpočinková hudba, která se moc pěkně poslouchá. Jen se stále nemůžu zbavit jednoho dojmu. Nepodobá se tvorba Lacuny Coil tak trochu spirále ?
7 / 10
Cristina Adriana Chiara Scabbia
- zpěv
Andrea Ferro
- zpěv
Marco Coti Zelati
- basa, klávesy
Cristiano Migliore
- kytara
Marco Emanuele Biazzi
- kytara
Cristiano Mozzati
- bicí
1. Swamped
2. Heaven's a Lie
3. Daylight Dancer
4. Humane
5. Self Deception
6. Aeon
7. Tight Rope
8. The ghost Woman and the Hunter
9. Unspoken
10. Entwined
11. The Prophet Said
12. Angel's Punishment
13. Comalies
Shallow Life (2009)
Karmacode (2006)
Comalies (2002)
Comalies (singl) (2002)
Unleashed Memories (2001)
Unleashed Memories (singl) (2001)
Halflife (EP) (2000)
In A Reverie (1999)
Lacuna Coil (EP) (1997)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 51:43
Produkce: Waldemar Sorychta
Studio: Woodhouse Studios
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.